Trampové stále žijí
Již přes sto let je tramping českým fenoménem spojeným se svobodou, dobrodružstvím a s přírodou.
Představa romantického večera někde uprostřed přírody s lidmi co sdílejí stejný pohled na život stále
láká nespočet mladých i starých.
Teplo plápolajícího ohně uprostřed divočiny, kytara a přátelé, to je důvod, proč dodnes potkáte v lese trampa.
Ovšem nemusí to být jen náhlá potřeba uniknout z reality, ale pro mnohé je to doslova životní styl.
Životní styl ovlivněný romantickou představou o svobodě, volnosti, dobrodružství a vztazích postavených
na pevném přátelství, který se na našem území vyskytuje již od založení Československa a přetrvává dodnes.
První československé trampy bychom našli i v období první světové války.
Je tak trochu typické, že je jednalo o starší skauty, kterým nevyhovovala svázanost a řád skautské organizace.
Tehdy však ještě nesli označení divocí skauti. Nejprve mezi ně patřili především mladí lidé z chudších sociálních
vrstev a nezaměstnaní a teprve, až se tento způsob života zpopularizoval, přidávali se i střední či vyšší vrstvy.
A tak se během první světové války zrodila první trampská doba, tzv. „doba divokých skautů“.
Za první republiky nežili trampové v poklidu a bez problému. Od počátku se proti jejich způsobu života vedly
nelíbivé až hanlivé řeči,došlo i na zákazy a opatření. Například zákaz společného táboření osob
různého pohlaví.Trampové postupně objevovali místa zejména v jižním okolí Prahy, kde řeky Vltava,
Sázava a Berounka nabízely ideální lokality pro únik z reálného života.
Zde se velmi snadno zapomnělo na svět plný povinností a nudné rutiny.
Úplně první osada byla založena kolem roku 1918 u Vltavy v místě zvaném Svatojánské proudy.
Dnes už bohužel neexistuje.
Tramping přežil nacismus i komunismus
Zejména díky tomu, že se lidé museli vypořádat s nepřízní tvrdých politických režimů přežívala bytostná
touha po životě mimo systém a učinila v těchto těžkých časech tramping nejsilnější.
Druhá světová válka samozřejmě nepřinesla trampingu nic pozitivního.
Některá území, na kterých se vyskytovaly i trampské osady, byla zabrána nacisty jako vojenský výcvikový
prostor, organizace jako např, Junák nebo Čs obec sokolská byly zakázané, a tak není divu,
že se mnoho trampů, skautů a woodcrafterů aktivně zúčastnilo bojů proti fašismu.
Poválečné období přineslo úlevu českému trampingu, obnovily se osady i organizace pro mladé,
jenomže pak přišel únor 1948 a nastoupila další, tentokrát komunistická diktatura.
Nastala opětovná likvidace Junáka, Sokola, DTJ, Ligy Čs woodcrafterů apod. Namísto nich vznikly
Čs svaz mládeže a Pionýr.
Tramping jakožto svobodomyslné hnutí byl v nemilosti. Každý projev svobody v totalitě znamenal pro
režim překážku. StB trampy cíleně na nádražích legitimizovala a potlachy byly rozháněny,
což nebyl zdaleka jediný projev šikany.
Díky tomuto nátlaku bylo však živeno poctivé volnomyšlenkářství zarytých trampů a
obliba takového způsobu vzdoru režimu rostla.
Největší dílek vlivu se tak přirozeně projevil v hudbě.
Folk a country & western, vyústil v samostatný žánr trampské hudby. Úžasný fenomén, který nevznikl nikde jinde
než u táboráků. Písně vystihují ducha doby a filosofii trampingu mnohem lépe než tisíce článků na toto téma.
Tramping byl ovlivněn hlavně díky románům Jacka Londona či Karla Maye. Inspirace Divokým západem tak ve
spojení s hnutím Ligy lesní moudrosti, woodcraftem a skautingem pomohlo vytvořit něco zcela unikátního.
A pak přišel rok 1989 a s příchod svobody do naší země .
Organizace byly opět obnoveny, lidem se otevřel svět.
Přes pět generací se dařilo držet tradici osad, šerifů a trampských jmen.
Svérázný styl života, ale i mnoho hodnot, které z něho vyšlo.
Tramping stále žije, stále fungují osady, na kterých se lidé pravidelně setkávají, stále to trampy táhne do lesa,
aby semknuti s přírodou bloumali hvozdem a večer složili hlavu pod širák. Pro některé pevně ukotvený životní styl,
pro jiné už jen nostalgická připomínka starých časů.
Pořád je to ale stejná touha po volnosti, svobodě, upřímném přátelství a lásce k přírodě.